Život s dobrmanem
Nevím, zda je na místě nejdříve vyzdvihnout pozitiva a teprve potom se věnovat nějakým těm malým a nenápadným negativům… Tak radši hezky od začátku.
Vše se jevilo jako pohádka – dveře od auta se zabouchly, za paní chovatelkou se zavřela její vjezdová vrata a my vyrazili s tím malinkatým psím miminkem směrem náš stávající a jeho budoucí domov. Po cestě se zdálo, že trošičku kňučí, ale to ho asi brzy přejde a usne, pomysleli jsme si. Ovšem ten prcek začal čím dál tím hlasitěji dávat najevo, kam by si přál, aby teď jeho kroky směřovaly – zpátky domů k mámě a sourozencům (tedy pouze sestřičkám). Z tlumeného kňučení se stal neřízený vřískot a vůbec žádný spánek po cestě nenastal! No a co, říkali jsme si, ať se vyřve, aspoň bude na večer unavený. Po příjezdů domů se Berry vyvalil z auta a šel si suverénně ke vchodu do domu. Ani ho dlouho nehledal, a když se otevřely dveře, vpadl dovnitř jako velká voda a šup na první pohovku, která mu padla do oka. Byl malinký, a tak ještě nezvládl vyskočit nahoru, zůstal nahoře předníma a dole zadníma a čekal, kdo ho jako vysadí! Jistě ani neuvažoval variantu, že by ho taky nikdo vysadit nemusel… Po krátkém čekání mu bylo na kýžené místo dopomoženo a on si tam jen sedl a koukal. Nejspíš se mu hlavou honilo, kde by si mohl v tomhle domě užít co nejvíc zábavy, ale to jsme ani náhodou netušili… V klidu jsme ho nechali spát, tedy alespoň doufali, že usne a šli jsme do vedlejšího pokoje. Bylo ticho, asi usnul…
Zdání ale klame a my jsme po opětovném vstupu do místnosti, kde bylo štěně ponecháno, aby odpočívalo, zjistili, že se z něj stal nefalšovaný vrahoun :o)! Spánek je ztráta času, usoudil asi, a vyřídil si účty se svým kamarádem krokodýlem, který bohužel tento střet nepřežil! A dopadl tak, jak je zachyceno na obrázku…
Náš milý dostal nového a potom dalšího a ještě asi 3 další a věřte nebo ne, všechny zneškodnil! Ale s jakou obrovskou chutí :o).
Jen večer býval jako malý strašně milý, neboť spal a to opravdu tak, že o tom věděl celý dům, protože jeho pochrupování se nedalo přeslechnout a natož pak jeho hlasité zívání po ránu! Berry měl mít původně svůj pelíšek na zemi, hezky velký, měkký a pohodlný… Jenže, život míní a dobrman mění, a tak pelíšku nebylo dopřáno zůstat s námi dlouho a Berda se mu za to, že si vůbec dovolil vstoupit do domu, hezky pomstil!
Co se dalo dělat, pelíšek musel z domu a Berry dostal vlastní postýlku a posléze i vlastní pokoj… Zatím se mu nepodařilo získat pro sebe celý dům a spokojil se tedy alespoň s doživotním věcným břemenem!
Berry, jak už to tak asi u dobrmanů bývá, hrozně rád pracuje na zahradě! Nejdřív mu to se zahradními nástroji nešlo, ale potom objevil koště, a že prý bude zametat kolem domu… Nějakou dobu mu to vydrželo, jenže potom koště spáchalo něco, za co si už nezasloužilo dále nám sloužit, a tak ho Berry včas zneškodnil! Naštěstí pro nás!
A do domu přišla řada dalších věcí, které tam podle Berryho neměly vůbec co pohledávat a on jim to dal jasně najevo! Například takové bačkory pro hosty… Proč by se tam měly nečinně válet, když si mohou s Berdou hrát. Jenže ony si hrát nechtěly a to si holky nevybraly správně! A když se někdo (i něco) chová tak, jak si dobrman nepřeje, je následně spravedlivě potrestán a to se stalo i s bačkorami, ostatně – posuďte sami z obrázku níže, jak asi bačkůrkám bylo…
Tak to by bylo asi všechno k tomu, jak dobrman trestá neposlušnost!!! Ještě o kousek horší je to s tím, když se mu něco nelíbí a představoval by si to lepší… Jeee, to bylo tenkrát pozdvižení, když se Berda dozvěděl, jak dopadl páníček u maturity!!! Ihned a bez váhání věděl, že toto není nejlepší výsledek a že by se to možná dalo všechno napravit a když ne napravit, tak by bylo aspoň zcela jistě vhodné sprovodit tyto výsledky z povrchu zemského! Jak pravil, tak také konal a nezabralo mu to moc času, to mi věřte…
Holt, přemýšlející dobrman, to se dnes už málo vidí :o) Takže abychom si to shrnuli – v této fázi má Berry vlastní postel, dokonce i pokoj a je se svou bytovou situací poměrně spokojen. Nyní ho mrzí to, že musí cestovat v neupraveném autě – tedy ne upraveném podle jeho představ! I to však dokázal napravit a stačila mu na to asi čistá hodinka, kdy původně plánoval drobné zahradní práce, ale když to auto se na něj z garáže tak smálo a on si zrovna potřeboval dojít pro hrábě, když v tom ho napadlo, že bude dobré trochu auto vylepšit. I jal se této činnosti a vedl si výborně – zvládl odmontovat oba přední stěrače a bohužel byl tak neopatrný, že utrhnul ten zadní. Po jeho trojnásobné úpravě auta (upravoval ho celkem 3x) jsme se rozhodli, že garáž budeme nejen zavírat, ale i zamykat na dva západy! Berda se opravdu naštval, protože vytušil, že by z něj mohl být dobrý automechanik, ale my mu nedali už další šanci, a tak ztrestal několik bot, které byly v botníku, zrovna když se pustil do úklidu verandy! Na obrázku je vidět, že byl opravdu nemilosrdný…
Jinak se ale náš Berry snaží všemožně doma pomáhat. Kdokoliv to zrovna potřebuje, nemusí si o to ani říkat a on sám ví, kdy a co je třeba udělat! To bylo tenkrát, když se páníček učil na závěrečné státnice… Berdík měl pocit, že už mu to nějak neleze do hlavy a že toho je na něj moc, a tak se rozhodl trochu mu učivo zredukovat a vybrat jen to podstatné a s tím nepodstatným zatočit! Jak zamýšlel, tak konal! Ovšem k jeho údivu, páníček se to asi chtěl učit všechno, a tak nebyl příliš nadšen a tenkrát přišel pořádný sekec mazec!!!
No jo no, pro dobrotu na žebrotu, říkal si asi někdy Berry a spocitem, že doma již pomohl, co mohl, odešel pomáhat druhému páníčkovi do jeho firmy! Tam se opravdu realizoval po všech stránkách – působil jako obchůzkář (a vyhnal všechny zajíce a jinou zvěř z areálu), jako hlídač, protože když ho někdo viděl přes plot, rozmyslel si svůj vstup na pozemek okamžitě, a v neposlední řadě projevil Berry velký talent pro povolání testovacího mechanika! Při testování, jak fungují dveře na fotobuňku, zjistil, že se neotevírají dostatečně brzy a rychlejší jedinec může tudíž i narazit a dveře třeba poškodit! Ještěže to Berda všechno otestoval a my pak věděli, čeho se máme vyvarovat…
Poté následovalo období, kdy Berry nechtěl chodit na prochajdy na vodítku a mít na krku obojek, čili všechno toto vybavení zneškodnil, protože nebylo zajisté potřeba! Také nechtěl používat mastičku, když se odřel, zřejmě měl pocit, že si příroda pomůže sama! A co jí také zbývalo, že…
Asi kolem třetího roku věku usoudil, že už ví, kde by se chtěl realizovat a tímto jeho novým polem působnosti je všestranný výcvik poslušnosti, obrany a stopy, kde trénuje páníčka, jak jen to jde!
Život s dobrmanem je ale stejně krásný, protože se člověk ani na chvilku nenudí a kdyby náhodou ano, tak začne vzpomínat na život s jeho dobrmanem a to ho jistě na dlouhou chvíli zabaví. Dobrmani jsou psi s osobností a oni sami si budou určovat, co se bude dělat, kdy se to bude dělat a popřípadě s kým a jak dlouho! Když se člověk naučí toto respektovat a nezasahovat jim do jejich plánů a propočtů, může se jim stát docela prima parťákem a spolu si pak mohou užít moc a moc legrace! Vše je jen o vzájemném respektování toho druhého. Nic nejde násilím a u dobrmana to platí dvojnásob!!! Jsou to tvorové velmi chápaví a vše jim stačí rozumně vysvětlit. Když oni usoudí, že to pochopit chtějí, tak to mile rádi pochopí…
... v životě přítel pravý, jenž první vítá, brání do únavy, jenž nikdy svému pánu neodvyká, proň bojuje a žije, pro něj dýchá, ...
Noel Gordon, lord Byron